Jak naučit mladého koně chodit na vodítku?

18. srpna 2009 v 13:28 | s-horse |  Péče o koně
K tomu, aby s námi byl kůň schopný a ochotný spolupracovat, je potřeba při přípravě a při výcviku respektovat několik základních pravidel. Hlavním pravidlem je vytvoření kladného vztahu mezi zvířetem a člověkem.
Ideální je, když přípravu a výcvik provádí někdo, kdo byl v kontaktu s hříbětem již od jeho narození. Důležité je, aby si hříbě vytvořilo ke svému "vychovateli" takový vztah, kdy k němu bude mít respekt , ale nebude z něj mít strach. Hříbě bychom měli už od narození navykat na fakt, že s ním jeho vychovatel bude provádět různé činnosti od čištění, přes vodění nebo lonžování, až po osedlání a samotnou jízdu. Čím dříve si bude hříbě zvykat, tím lépe. Je však důležité nastavit mu zátěž úměrnou k jeho věku.

Hříbě by se mělo nejdříve naučit akceptovat dotyky na jakékoli části svého těla, proto bychom se měli již od prvních dnů po narození věnovat základní péči, která spočívá v každodenním čištění, kontrole zubů a kopyt a měli bychom postupně zjistit, co je koni příjemné a naopak - nepřekvapí nás pak reakce našeho koně. Navíc při pravidelném kontaktu s člověkem začne kůň svému vychovateli snáze důvěřovat a jakákoli další činnost se obejde bez větších problémů.

Dalším důležitým pravidlem je, aby bylo hříbě seznámeno se všemi pomůckami, které budeme při vodění používat. Ve většině případů kůň reaguje na neznámou věc či situaci (například švihnutí biče) leknutím. Kromě toho, že sebe i svého koně můžeme dostat do nepříjemné, leckdy i nebezpečné situace, která může vzniknout útěkem koně a skončit i zraněním, kůň si onu pomůcku zapamatuje jako něco nepřirozeného - nebezpečného a pro jeho vychovatele pak bude obtížné naučit koně nebát s pomůcky. Je tedy nutné hříbě seznámit nejen s ohlávkou, vodítkem, případně i s bičíkem a jinými věcmi, které se dostanou do bezprostřední blízkosti koně. Měli bychom také hříbě naučit, aby s nebálo svého okolí a nereagovalo na sebemenší podnět vzdorem. K tomu nám může posloužit igelitový sáček, s kterým budeme jemně šustit. Kůň by se měl seznámit i se zvířaty jiného druhu, které může potkat během vycházky.

Pokud se rozhodneme, že přišel ten správný čas naučit hříbě chodit na vodítku nebo chceme doplnit nedostatky u staršího koně, který na chození na vodítku ještě nenavykl, měli bychom si uvědomit, že každý kůň, ať je mladý či starší, potřebuje ze "vzor", od kterého se bude na začátku učit, protože kůň je stádové zvíře a chová se ve většině případů jako jeho "kamarádi" ve stádě. U hříběte je téměř samozřejmostí, že jeho vzorem bude jeho matka, u které se mimo jiné po jistou dobu cítí v bezpečí, a bez které by samo neudělalo ani krok. Hříbě nejdříve vedeme vedle klisny, když je relativně v klidu, zkoušíme ho vodit před a za klisnou. Tímto podobným způsobem vodíme i staršího koně, kterému je nejvhodnějším vzorem jiný kůň ze stáda, kterého vodíme bez problémů.

Během vedení je velmi důležité, aby kůň svého vychovatele sledoval a věnoval mu svou pozornost. Pokud nebude cestou okusovat trávu, nebude pospíchat nebo se vzpouzet , můžeme ho postupně učit měnit rychlost i směr pohybu, aniž bychom se s ním přetahovali a trénink by tak byl bez efektu.
Máme několik způsobů, jak dát koni povel a zadat mu tím, co má právě udělat. Na začátku budeme muset použít signály pomocí tlaku na ohlávku, případně na vodítko. Pokud ale budeme současně používat i hlasové povely, kůň si na ně postupně navykne a vedení bude plynulé. Můžeme použít povely jako stůj, hoou, jdeme..., povely by se ale neměly měnit, aby si je kůň dokázal zafixovat s danou činností.

Při vedení by měl kůň automaticky udržovat odstup, podle toho jaký mu vychovatel stanoví. Pokud se stane, že se kůň zastaví a nechce pokračovat dál nebo se naopak splaší a chystá se utéct, stočíme koně a vodíme ho v kruhu, dokud svůj postoj nezmění. V žádném případě nesmíme koně za jeho projev nevole trestat. Při každém správné provedení úkolu je nutné koně pochválit, aby se na další práci těšil a spolupracoval. Neměli bychom ho však motivovat tím, že mu budeme neustále dávat pamlsky tak, jako to dělal slavný rytíř Don Quijote de la Macha se svou kobylkou Rocinantou, která by bez mrkve na provázku neudělala ani krok navíc. Naše povely by pro něj měli být automatickým příkazem, který je nutno splnit a až poté má nárok na odměnu.

Cílem úspěšné spolupráce s koněm, ať už na vodítku nebo pod sedlem, je vzájemná komunikace. Věnujme proto prostor nejen svým nárokům na dobře odvedenou práci svého koně, ale i jeho potřebám a částečně jeho požadavkům a přáním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama