Pardubický profesor Krok II

18. srpna 2009 v 15:02 | s-horse |  Slavní koně
roce 1969 se Korok poprvé postavil na start Velké pardubické. I přesto, že jeho výsledky v předchozích startech byly výborné, moc lidí mu nevěřilo. Kdo by si také vsadil na koně s pochroumanou nohou a s žokejem, kterému ještě teklo mléko po bradě? Na startu bylo 19 koní, mimo jiné i loňský vítěz, sovětský kůň Dresden. Po srpnu 1968 však nad přítomností východních koní nikdo moc nejásal.

V ulicích Rusové, na dráze Korok Zdroj: Brněnský deník


Od startu se Korok držel zhruba okolo sedmé pozice. Úspěšně překonal Taxis i Irskou lavici. Celý průběh dostihu byl naprosto optimální. Do cílové rovinky točil bok po boku klisny Mohyly, ale bylo jasné, kdo bude triumfovat. Sedmiletý ryzák vítězně proběhl cílem jistě o tři délky. V ten okamžik se stal miláčkem celého národa, protože porazil ruské koně - rok poté, co Československo přepadly armády Varšavské smlouvy a kdy se zdálo, že tu věčně budeme mít ruské tanky. Proto se Korok stal tak úžasně populárním. Skoro se na něj nepohlíželo jako na koně.

O rok později byl na startu zas, aby potvrdil své kvality. Tentokrát se mu ale stal osudným Taxisův příkop. Po Malém vodním příkopu se propadl do zadních pozic a najížděl na nejtěžší překážku kurzu ze ztížené pozice. Před odrazem se ale zarazil a překážku neskočil. Později se ukázalo, že to bylo jedině dobře. Skupinka koní před ním totiž měla po doskoku karambol a došlo k hromadnému pádu. Takhle Korok sice v dostihu skončil, zato se nezranil.

V roce 1971 už ale Václav Chaloupka nenechal nic náhodě. Na Taxis najel z první pozice a všem "nevěřícím Tomášům" ukázal, že Korok je v plné síle. V cíli bojoval s velice progresivním Metálem, ale nakonec vyhrál o dvě délky a připsal si druhé vítězství. V roce 1972 se situace opakovala a Korok se stal prvním českým koněm, který dokázal třikrát vyhrát Velkou pardubickou.

S Václavem nejen ve sněhu


Václav Chaloupka a Korok se stali nerozlučnou dvojicí stejně jako později Josef Váňa a Železník. Oproti nim však mezi moravskou dvojkou v průběhu let vznikl velice hluboký citový vztah. Chaloupka to měl ke Korokovi do stáje asi pět kilometrů od svého domova, které každý den v rámci kondičního tréninku běhal. Když přišel ke Korokovi, projel se na něm, ale poté jej třeba vzal jen tak za uzdu a běhal s ním bok po boku jako s rovnocenným partnerem. Sedával u něj ve stáji a často si s ním povídal, když mu Korok jen tak spal s hlavou v náručí. Byli spolu vlastně pořád. Když byl Chaloupka na vojně, staral se o Koroka jeho bratr, ale i tak se v nedělních dostizích vždy vyhoupl do jeho sedla.

Korok byl až lidsky ohleduplný ke svému kamarádovi. Když jednou vyrazili v zimě na vyjížďku, ryzákovi podklouzla noha a oba spadli do závěje. Chaloupka zůstal ležet pod koněm i s nohou, která se v třmenu zkroutila. Stačil jediný chybný Korokův pohyb a z žokeje by byl mrzák. Kůň však zůstal klidný, ležel, ani se nehnul a počkal, až se Václav z pod něj vysouká. Teprve potom se sám zvedl.

Oba si velice dobře rozuměli. Po svém třetím vítězství odešel Korok ze zdravotních důvodů do chovu do Mikulova. I tak jej Chaloupka často navštěvoval. Ve stáji měl pověšené dvě uzdečky. Jednu si bral tehdy, když se šel s Korokem projít, druhou si bral v případě, že šli plnit "manželské povinnosti" ke klisnám. Podle uzdečky Korok hned poznal, co se bude dít. Když zjistil, že se půjde ke klisnám, mlsně se rozhlížel kolem a zjišťoval, o kterou kobylku půjde teď. Když viděl výletní uzdičku, klisny ignoroval a těšil se z Chaloupkovy přítomnosti.

Když bylo Korokovi 21 let a užíval si zaslouženého důchodu, neměl už Chaloupka moc času se mu věnovat. Jednou si řekl, že se u něj staví, že už jej dlouho neviděl. Bylo to v den Korokovi smrti. "Profesor" mu jako před lety položil hlavu do klína a koukal na něj.

"Povídal jsem mu ani nevím co. A najednou jsem pocítil jeho hrozný smutek. Jakoby tušil, že se blíží konec. Měl tak smutné oči. Nevím, jestli mohu říci, že ty oči děkovaly, ale vím, že to byla chvíle, na kterou nikdy nezapomenu. Kolik nám to vlastně bylo, když jsme se potkali poprvé? Jemu byly dva pryč a mně šestnáct..." vzpomínal Václav Chaloupka. Krátce poté jej pustil na pastvu. Korok ale špatně šlápl, zlomil si nohu a musel být utracen.

Korok zemřel ve věku 21 let, na dostihové dráze startoval celkem sedmatřicetkrát a pětadvacetkrát zvítězil. Jako první český kůň vyhrál třikrát Velkou pardubickou. V sedle, až na jeho první start, seděl vždy jeho stálý žokej a přítel - Václav Chaloupka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama